K čemu máme zastupitelstvo?
Jednání našeho zastupitelstva nám však tento ideál příliš nepřipomíná.
Scházíme se, zasedáme, hlasujeme – ale často již jen nad hotovými akcemi či projekty, které nebyly předem diskutovány, zvažovány nebo rozebírány z různých úhlů.
Zastupitelé se tak neúčastní rozhodovacího procesu, ale spíše formálně potvrzují, co bylo už dříve rozhodnuto (a častokrát bez nich).
Obec pak místo skutečného kolektivního řízení působí spíše jako orchestr, kde všichni sedí na svých místech, ale noty má v ruce jen dirigent. Hudba se sice hraje – jenže to, co zní, je spíše sólo.
Krátká ukázka jak by to mělo fungovat:
Člověk 1: Myslím si, že máme starou autobusovou zastávku. měli bychom udělat novou.
Člověk 2: To je dobrý nápad. Jaký máme rozpočet?
Člověk 3: A kde ji uděláme? Na stejném místě? Nebo vymyslíme jiný způsob?
Člověk 4: Měli bychom ji udělat tam a tam protože to a to a tak dále...
Člověk 1: Dobře. Nesmíme ještě zapomenout na to a tohle a tak dále.
"Ve zkratce diskuse."
Krátká ukázka jak je to u nás:
Člověk 1: Budeme dělat zastávku, bude stát tolik a tolik. Projekt už máme hotový a zaplacený. Kdo je pro?
8 pro, 1 proti (ve většině případů)
(tento příklad poukazuje pouze na styl, jakým se zastupitelstvo u nás vede. Nikoho z našeho zastupitelstva jsme necitovali)
Obdobně ‚demokraticky‘ funguje i hospodaření s finančními prostředky obce. V praxi to znamená, že s obecní pokladnou nakládá výhradně jedna osoba. Pravomoc starosty je sice formálně omezena částkou 150 tisíc korun na běžné provozní výdaje, ale už nikde není určeno časové rozmezí - zda jde o limit na hodinu, den, měsíc či rok, či na jedno rozpočtové opatření.
Výsledek je tedy stejný, jako kdyby takové omezení vlastně ani neexistovalo.
Navíc u nás neplatí ani základní princip řízení a kontroly finančních toků prostřednictvím rozpočtových opatření, která by měla být předem projednávána a schvalována zastupitelstvem. V našem případě si o nich rozhoduje většinou starosta sám a zastupitelům je dokument předkládán jen ‚na vědomí‘ – bez možnosti cokoliv změnit, ovlivnit či dokonce předem zvažovat.
Je tedy otázkou, zda je tento model hospodaření správný. Posouzení necháváme na vás.
Faktem ale zůstává, že patříme k málokteré obci, kde je něco takového vůbec možné – kde se zastupitelé dobrovolně vzdali jedné ze svých nejdůležitějších pravomocí a tím i své hlavní odpovědnosti vůči občanům. Obecní finance pak místo pečlivě řízeného hospodaření připomínají spíše sólovou improvizaci, do které ostatní hráči už nemají možnost zasáhnout