Není všechno zlato, co se třpytí

Naše obec se přihlásila do prestižní soutěže Vesnice roku a u této příležitosti vznikla oficiální prezentace a video. Hned na úvod chceme jasně říct jednu věc: máme upřímnou radost z každého úspěchu Vedrovic a v žádném případě nechceme naši obec hanit nebo jí jakkoliv škodit. Jsme hrdí na to, co se u nás daří. Je ale důležité se na celou věc podívat s odstupem a zeptat se: Odpovídá tento líbivý obraz skutečnosti, nebo se jedná jen o hezký marketing a přetvářku?

Prezentační video je po řemeslné stránce krásné. Ukazuje naše spolky, které jsou skutečně aktivní a mají za sebou spoustu odvedené práce. Je ovšem třeba si přiznat, že podobně fungující spolky najdeme i v okolních vesnicích. Je to běžná součást zdravého venkovského života, nikoliv něco natolik výjimečného, abychom z toho dělali hlavní a unikátní přednost, kterou se musíme takto okázale chlubit.

Co nás ale trápí mnohem více, je to, co v prezentaci neuvidíte – reálná atmosféra v obci. Ne všichni občané se tu totiž cítí komfortně. Místo toho, aby pan starosta lidi spojoval a budoval silnou komunitu, děje se pravý opak. Spojováni jsou a prostor dostávají pouze ti, kteří jdou vedení na ruku. Ti, kteří mají odlišný názor nebo jsou kritičtí, čelí obrovskému tlaku a nepřízni. Prezentují se tak výhradně názory jedné skupiny a jejich příznivců.

Bohužel se nemůžeme zbavit dojmu, že hlavním hnacím motorem této soutěžní aktivity není upřímná snaha o to, aby se nám tu všem žilo lépe, ale především finanční motivace. Vidina peněz z výhry a snaha o osobní zviditelnění nepřirozenou formou vítězí nad skutečnou péčí o mezilidské vztahy v obci. A to vnímáme jako velmi špatnou výchozí motivaci.

Přáli bychom si, aby se naše obec uměla prezentovat reálně. K sebevědomé vesnici totiž nepatří jen umění ukázat to hezké, ale také odvaha otevřeně přiznat, co nám chybí, co se nedaří a na čem je přes všechny dosavadní úspěchy potřeba zapracovat. Jen upřímnost a snaha o skutečné (nejen kamerou hrané) spojení všech občanů nás může posunout dál.